Letošní cesta probíhala výhradně v severní části Indie. Původně plánovaná délka pobytu byla tři měsíce, s tím, že každý měsíc strávím v jednom státě. Z plánu nesešlo, akorát jsem týden před plánovaným srpnovým návratem do Evropy zjistila, že opustit můj domov vsazený vprostřed měsíční krajiny nebude tak snadné. V souladu s nasloucháním vnitřnímu hlasu jsem si tedy pobyt o měsíc prodloužila. Vím, nebylo to o moc, ale bylo to třeba. :)
Jak charakterizovat letošní misi...poznávací? Vlastně ani moc ne. Půlročního cestování napříč celým indickým subkontinentem jsem si užila dva roky nazpět. Tento rok jsem jela vypnout, relaxovat a navštívit některé z oblíbených destinací severních států - konkrétně Uttarákhand, Himáčalpradéš a Džamú a Kašmír.
Vracet se na stejná místa s časovým odstupem se tak liší od poznávání nového! Člověk ví, do čeho jde, a je-li alespoň trochu extrovertní, má již navázány kontakty s místními, což napomáhá k bleskurychlé aklimatizaci a sžití se s tamní žitou realitou. Ona realita je mnohdy krutá a drsná, ale stejně tak opravdová a krásná. Pojem jako "existence" nabývá jiného rozměru, a všechny smysly jsou permanentně vystavovány vjemům takové intenzity, jakou jsem dosud jinde nezakusila. Indie je pro mě zemí, kde zakouším osobní spirituální svobodu. Indie a její magická přitažlivost mě stále vábí zpět, a já již nyní - byť pouhých pár týdnů po jejím opuštění - vím, že se brzy vrátím zpět. Navzdory tomu, kolik míst mám ještě v plánu procestovat, vím najisto, že si mě matička Indie brzy opět povolá. :)
A nyní k letošní cestě. Na mapách níže jsou zachyceny trasy, po kterých jsem se vydala. Cesta započala příletem do Dillí (A), a dále pokračovala do Rišikéše (B), Uttarkáší (C), Gangnaní, Gangótrí (D) a Puroly (E). Po Purole následoval přejezd z Uttarákhandu do Himáčalu. Nejprve Šimla (F), poté Reckong Peo (G), Kalpa, Nako, Tabo, Dhankar, Kaza (H), Kibber, Čóta dara, a konečně první letošní překonání průsmyku Rotang ve směru na Manali (I). To byla druhá fáze cesty. Posledním státem zvoleným k sedlení byl Džamú a Kašmír, konkrétně jeho část Ladak s hlavním městem Leh (J).
V Ladaku jsem letos byla již potřetí za poslední čtyři roky, s tím, že sezóna je tam pouze v letních měsících (květen - září), tak si jistě umíte představit, co pro mě tato oblast znamená... :) Jak už je mým zvykem (vlastně nutno říct naším - lásku k Ladaku sdílím se svou soulmate Ifou), základnou stojí rozhodně Leh (A). To je místo, kde jsem našla druhou rodinu, důvěrné přátele a pocit naplnění. Ovšem Ladak je oblastí s mnoha přírodními skvosty až kýči a různorodou kulturou, takže by bylo nerozumné se o ně připravit bytím pouze a jenom v Lehu. Místem s uchvacující energií a všeobjímajícím mírem jest údolí Nubra. Tam jsme se letos zastavili jako již tradičně v Diskitu, ležícímu na cestě do Turtuku (B), a vzhledem k časové tísni nám zbýval čas už pouze na návštěvu Sumuru a Panamiku (C). Dále jsme navštívili mnohá další místa poblíž Lehu s tím, že nejdále jsme se vydali do oblasti Dha-Hanu a Lamajuru (E). Je toho tolik, co objevovat v tom království roztodivné a čarovné Přírody! Ale k tomu se dostaneme. Pojďme to vzít od začátku...
Žádné komentáře:
Okomentovat